December 2022 – Page 2 – Tomíkovy cesty

Jako poslední pěší výlet s dopravou pomocí automobilu jsem si vybral cestu na Pico de Teide v noci. Mnoho lidí to popisuje jako senzační zážitek (hlavně východ slunce), a mne to lákalo už od doby, co jsem věděl o cestě na Tenerife … tak jsem byl pevně rozhodnutý to zkusit taktéž!

Vzhledem k tomu, že jsem již jednu cestu na Pico de Teide absolvoval, a to konkrétně ze strany od Montaña Blanca (příspěvek Pico de Teide), tak jsem pro tentokrát chtěl zkusit jinou trasu. Do oka mi padla cesta z Mirador de la Ruleta, která se papírově tvářila jako jednodušší, neboť stoupání bylo mnohem více rovnoměrněji rozloženo za cenu zhruba 200m převýšení navíc.

Tak jsem vzal veškeré vybavení s sebou a vyrazil. Plán byl jednoduchý: na východ slunce být ideálně až na vrcholu. Z důvodu delší dopravy jsem musel vyrazit už před půlnocí.

Cesta na vrchol

Když jsem dorazil do Mirador de la Ruleta kolem jedné hodiny ráno, bylo jemně nad nulou. Byl jsem rychle pohlcen absolutním tichem a tmou (na které jsem si již dobře zvyknul po pobytu ve tmě) v momentě, kdy jsem vyrazil na trasu. Měsíc zašel krátce po jedné hodině ráno a vzhledem k tomu, že bylo naprosto jasno bez mraků, tak jsem měl opět úžasně výjimečný pohled na noční oblohu plnou hvězd (kam se hrabe planetárium). Šlo dobře sledovat i zaoblení oblohy, tudíž jsem si trochu připadal jak pod obří “nakreslenou” kopulí.

Ve chvíli, kdy jsem začal významně stoupat (zhruba od 2500 m.n.m.) začalo citělně přituhovat. A to však nebyla jediná komplikace. Cesta, kterou jsem vybral, byla značně obtížná z pohledu terénu – vedla lávovými poli, kde se nacházelo obří množství různých uvolněných kamenů, kamínků a jemného písku a člověk se tak velkou část cesty spíš brodil a snažil se udržet balanc (budiž sláva trekingovým holím).

Informační tabule u Mirador de la Ruleta. Její význam jsem vzápětí rychle pochopil zhruba v třetině trasy.

To, že jsem podniknul cestu na přelomu listopadu a prosince se nejspíš dost promítlo do teploty. Ve 3000 m.n.m bylo odhadem určitě pod -5°C a pokud se k tomu přidal vítr, pociťová teplota klesla ještě níž. Na tuto teplotu jsem už neměl vybavení. Stoupání jsem tak ukončil na rozcestníku u Pico Viejo.

Odhad doby trvání trasy na tabuli v mém případě byl velmi přesný – skoro přesně za 4 hodiny jsem byl u Pico Viejo. Cesta zpět byla otázkou dvou a půl hodin. Osobně po vlastní zkušenosti doporučuji využít radši trasu od Montaña Blanca.

I přesto to, že jsem v průběhu upravil plány, vyšlo vše časově krásně. Po přesunu v rámci Teide National Park jsem na východní straně (u zdejších observatoří) byl přítomen nádherného svítání a východu slunce ve výšce 2300 m.n.m. A následně jsem si užíval vyhřívání po velmi chladné horské noci.

Pohled na západní stranu ostrova Gran Canaria (je vidět pouze vrchol středu ostrova). Pořízeno zhruba půl hodiny před východem slunce.

Původní plánovaná cesta, kterou jsem ukončil v bodě 3. Konkrétně se jednalo o část S-3 a S-23 (zmíněná velmi náročná lávová pole). Následně bych pak pokračoval přes S-9, S-12 a S-10 (cesta na vrchol Pico de Teide, pro kterou je nutné mít povolení přes den).