Park Anaga je často reprezentován jako deštný prales. Musím uznat, že to nemá k tomu daleko. Kombinace vlhkosti a dusna je celkem až překvapivá. Rural Park Anaga se nachází v horách v severní části ostrova Tenerife. Krajina plná vysokých skal a strmých hor dodává parku své kouzlo.
Díky horám a velké hustotě korun stromů je na některých úsecích tras (pěších i silnic) ve dne podobná tma jako v noci.
Cesta do vesnice Taborno (severní svah). Levá strana odpovídá zhruba stavu, jak reálně vidí danou cestu naše oči, pravá strana je digitálně upravená. Zachyceno během odpoledne.
První návštevu tohoto parku jsem stihnul v rámci půldenního výletu po práci.
Cruz del Carmen – Sendero de los Sentidos
Některé z níže uvedených fotografií jsou významně zesvětleny.
Krátká hřebenovka u vesnice Taborno
Mirador de Jardina
Jedna z velmi oblíbených a vyhledávaných vyhlídek v severní části ostrova.
Na sobotu 5.11. dlouhodobě vycházela příznivá předpověď počasí a tak přišel na řadu výstup na nejvyšší horu Španělska – Pico de Teide. Měl jsem vybranou trasu S-7 (a navazující S-10) z parkoviště pod horou Blanca (Montaña Blanca) o celkové délce necelých 10km a s převýšením přes 1300m.
Trasu bych rozdělil do tří etap. V první etapě se dostaneme po širokých pozvolně stoupajících cestách k vrcholu Montaňa Blanca (cca 2700 m.n.m.), čímž zdoláme zhruba polovinu délky trasy, ale pouze 400m převýšení. Tato etapa je jednoduchá, i s focením mi zabrala zhruba hodinu a půl. Větším oříškem je etapa druhá, kdy se začneme “škrábat” na vrchol hory. Zde na nás čekají schody, kameny a lezení po různých úzkých skalnatých cestičkách. Na konci etapy se dostaneme zhruba 150m pod vrchol Pico de Teide. Tato etapa má délku zhruba 3.5km s převýšením 820m. Třetí etapu bych rozdělil na dvě části – nejprve je nutné vrchol hory obejít (zhruba půl kilometru směrem k lanovce, stále trasa S-7) a následně se pustit do výšlapu na samotný vrchol, což je zhruba další půl kilometr s převýšením přes 100m. Na tuto závěčenou část (výšlap na vrchol, trasa S-10) je nutné mít povolení, které je zdarma, avšak je potřeba o něj zažádat v dostatečném předstihu (2 měsíce minimálně, na léto může být čekací doba i 5 měsíců). Povolení jsem na tento den neměl (mám na jiný den, kdy nevychází dobrá předpověď počasí – pro představu vítr kolem 60km/h a pociťová teplota na vrcholu -15°C). I tak nezbylo moc sil natož čas se dostat až na samotný vrchol.
Je vhodné se na cestu dobře připravit – zejména oblečením (“dole” ve 2000 m.n.m to může být na tričko, ale nad 3000 m.n.m. začne přituhovat, v mém případě na vrcholu bylo několik stupňů nad nulou a protože se zatáhlo, zima byla o to intenzivnější, záleží taktéž dost na větru), tekutinami a pochutinami.
S mojí fyzičkou jsem zvládl horu udolat zhruba za 5 a půl hodiny a musím uznat, že se jedná o náročnou trasu. S lepší fyzičkou si dokážu představit, že lze tento výlet (směr na vrchol) zvládnout za 3-4 hodiny.
První noční fotky dopadly lépe než jsem čekal, nepodařilo se mi však ulovit mléčnou dráhu. Po dalším studiu jsem zjistil, že musím vyrazit do hor dříve. Zároveň není údajně nejvhodnější doba na zachycení těchto snímků – nejideálnější je v létě (natočení severní polokoule Země k nejlépe viditelné části mléčné dráhy).
Tentokrát jsem zvolil okolí zdejších observatoří jako lokalitu focení.
V dalším měsíci jsem zamířil do menšího městečka (nebo spíš větší vesnice) s názvem Punta del Hidalgo (úplný sever ostrova Tenerife). Vyhlédnuté jsem ho měl ještě před samotnou cestou na Kanárské ostrovy – z důvodu polohy a dobrých možností ubytování.
Ubytování
Mořský příboj
Ihned v prvních dnech mne přivítal neobvykle silný příboj.
